"Bývalý premiér Petr Nečas se zasazoval o další rozvoj jaderné energetiky v České republice. Proto jsme se rozhodli, posílat mu pravidelně dopisy upozorňující ho na rizika a nevýhody využívání energie z jádra. Protože se současný premiér Bohuslav Sobotka staví k této problamatice podobně, pokračujeme v psaní dopisů i nadále. Chcete-li, můžete se k nám přidat. "





NAPIŠTE DOPIS PREMIÉROVI


TOPlist
29.04. 2016
vložil: Pavel Vlček

30 let od Černobylu

Vážený pane premiére Sobotko,

v době výročí katastrofy v Černobylu se v naší zemi objevilo mnoho informací k tomuto tématu. Zajímalo mě, co o tom soudí odborníci z jaderné branže. A objevil jsem článek, ke kterému vám chci poslat svůj názor. Myšlenky k tématu v článku zveřejnili v úterý Aleš John, jaderný expert, dříve ředitel z Dukovan a Daneš Burket, předseda České nukleární společnosti, dříve vedoucí technolog z Dukovan.
Oba se v článku v technickém časopisu snaží spíš rozptýlit pochybnosti o jádru. Má název: „Uplynulo 30 let od největší jaderné katastrofy. Myšlenky k tématu.“ Zda se jim to podařilo, posuďte sám. Jejich vyjádření jsem částečně zkrátil, na celý odkazuji níže.

A. John uvádí:

„Neštěstí provázejí každou lidskou činnost, jádro nevyjímaje.“
Ve svém výčtu však uvádí činnosti, o kterých si jednotliví lidé rozhodují sami. Jako například o cestě na lékařské vyšetření, pro potraviny apod.

Větší jaderné katastrofy vždy následovalo zkvalitnění jaderných zařízení (1979 – T.M. Island), zvýšení kultury bezpečnosti (1986 – Černobyl). A zatím bez patřičných systémových opatření žijeme po Fukušimě (2011), kdy proběhly testy extrémních podmínek a úpravy projektů jaderných bloků.
Zvýšení bezpečnosti nebylo vyslyšeno Sověty, kteří právě v době havárie v USA stavěli Černobyl. Co je však platná kultura bezpečnosti, když nastane bezproudí jako ve Fukušimě a bloky si začnou žít vlastním životem? A jak se asi dají poctivě předělat technologie, které již stojí? Nové jaderné elektrárny částečné vylepšení sice umožňují, ale právě proto se jejich výstavba komplikuje a mnohonásobně zdražuje.
A. John před nedávnem dokonce navštívil Rusko a Bělorusko. Domnívám se, že má obavy ze stále se zmenšující šance výstavby jádra v ČR. Ruskou technologii VVER, která se právě staví v Bělorusku, máme už v Temelíně. Takže výrazný pokrok jádro zatím nemůže nabídnout.

D. Burket uvádí:

Neštěstí v Černobylu bylo obrovskou tragédií stovek lidí s nemocí z ozáření. Havárie chemičky v Bhópálu zapříčinila smrt 25 tisíc lidí a celkově zasáhla statisíce lidí. Ve Fukušimě utonuli v souvislosti s tsunami dva pracovníci elektrárny, oproti bezmála 20 tisícům lidí, které zabila přírodní katastrofa. „Je na velkou diskuzi, zda mediální ohlas této události byl s tragédií ve zbytku Japonska odpovídající.“ Jadernou energetiku lidé vidí jako jadernou bombu, jde o stigma, které zahrnuje každé nové jaderné zařízení. Nic na světě není bez rizika, která je nutno „eliminovat, nezlehčovat je!!! a snažit se je vyvážit přínosem pro společnost. Život v blízkosti jaderné elektrárny je mnohonásobně bezpečnější, než jízda autem.“
D. Burket i A. John zapomínají na to, že lidé bydleli v české krajině nepřetržitě. Až před třiceti a patnácti lety tam stát dosti necitlivě postavil jaderná zařízení vyrábějící elektřinu, která je i dnes z větší části určena na vývoz. Nebyla to volba občanů, těch místních už vůbec ne. A Černobyl, k jehož třicátému výročí se oba vyjadřují? Napadá mě už jen dodat jediné: Nikdo z nás neví, jak se náš život bude odvíjet a co ještě po Černobylu a Fukušimě přijde. Hlavně aby to nebyla opět válečná bomba.

Slunce i v duši, pane premiére

Pavel Vlček

Článek zde: http://www.allforpower.cz/clanek/vyslo-nove-cislo-casopisu-all-for-power-2-2016

Zpět